Jen pár lidí najde odvahu neutéct, když je nablízku někdo v nesnázích. Dnešní doba nás učí nevšímat si okolí a jiných lidí, ale starat se pouze o sebe. Jak se zachováte, když uvidíte kousek od vás člověka na zemi se zjevnými potížemi? Patříte mezi těch několik všímavých lidí, kteří mají odvahu přijít blíž a otázat se, jestli nepotřebuje pomoc? Pak je to dobře. Co kdyby opravdu pomoc potřeboval a možná mu tím zachráníte zdraví, ne-li život.
Jelikož máme v rodině dospělého epileptika, na kterém není na první pohled nemoc vidět, slýchám celkem často „veselé“ příhody z cest do zaměstnání, obchodu, prostě kamkoliv. Dostává záchvaty celkem často, několikrát denně. Některé jsou nepostřehnutelné, jiné mají za následek pády, křeče, neschopnost mluvit a další komplikace. Když dostane záchvat člověk, který sedí vedle vás v metru, asi budete chvilku v šoku, ale jelikož jste hození do vody, budete se snažit mu pomoct. Ještě jsem neslyšela, že by si někdo raději odsedl nebo odešel na druhou stranu vagonu. Zjistila jsem také, že se díky svým záchvatům dobře seznamuje s lidmi. Na jednu stranu dobrá taktika. Ha! Kolikrát slyším, že ten či ona mu pomohli třeba v autobuse nebo mu chtěli volat záchranku a podobně. Mimochodem, nevolejte epileptikovi hned záchranku jen proto, že má záchvat. To je jako byste chtěli začít brát léky hned po jednom kýchnutí. Volat sanitu jen v případě, že záchvat trvá dlouho nebo je po odeznění záchvatu epileptik zmatený.
Nepolohujte ho ani do stabilizované polohy ani nestrkejte nic do pusy, v domnění, že by se mohl pokousat. To se dělalo prý před víc jak deseti lety, ale dnes už se to nedoporučuje. Prostě ho nechte, ať záchvat proběhne, jen mu můžete podložit hlavu, aby se neuhodil a je dobré odstranit z jeho dosahu nebezpečné předměty. Bližší informace jak se zachovat, si najdete na internetu.